| Anotace: |
Kritická pozornost, kterou feministické badatelky věnovaly konceptu občanství, zásadním způsobem přispěla k současnému chápání tohoto pojmu a proměně politické imaginace, která jej doprovází. Autorky knihy navazují na feministické diskuse ohledně pojetí občanství a zkoumají institucionální kontext, ideologie a praktiky, které utvářely příležitosti a bariéry plnohodnotného občanství žen z odlišných socioekonomických, etnických a národnostních skupin v komunistickém a postkomunistickém kontextu a konkrétně v České republice v období po druhé světové válce. Autorky v knize problematizují statický popis postavení žen a genderových vztahů v komunistických společnostech střední a východní Evropy a poukazují na odlišné diskursy a institucionální kontext obklopující vztahy práce a péče a na odlišnosti v každodenních pracovních a pečovatelských praktikách v průběhu čtyřiceti let trvání komunistického režimu. Jednotlivé kapitoly rozlišují období před i po roce 1989, která byla charakteristická odlišnými vzorci participace žen na trhu práce, institucionálním rámováním kombinace práce a rodiny a politik péče, odlišným postavením sólo rodičů, romských rodin a cizinců. Autorky knihy na tyto procesy nahlížejí optikou kontinuity diskursů, praktik a institucí před a po roce 1989, což jim umožňuje doložit, jak složité jsou procesy kulturní a institucionální změny navzdory podstatné proměně společenského a ekonomického systému (anotace převzata z http://publikace.soc.cas.cz/).
|