| Anotace: |
Studie představuje koncept sociálního kapitálu, který se explicitně v sociálních vědách objevuje až od konce osmdesátých let, přestože implicitně byl zkoumán v sociologii již od počátku sedmdesátých let jako zdroje zakotvené v sociálních sítích.V důsledku enormního rozmachu empirického studia sociálního kapitálu se tento pojem v současnosti vyznačuje existencí mnoha různorodých pojetí. Přinášíme podrobný přehled pojmů, teoretických konceptů a typologií. Zevrubně a kriticky se věnujeme přístupům P. Bourdieu, J. Colemana, N. Lina, R. Putnama a G. Beckera. Rozlišujeme dva základní typy sociálního kapitálu - individuální a kolektivní, přičemž u individuálního typu dále odlišujeme mobilizační a interakční sociální kapitál, a ukazujeme, že s nimi spojené větve studia se postupně konstituovaly jako dvě rozdílná paradigmata. Dále představujeme jako reprezentanty těchto paradigmat dvě teorie: teorii instrumentálního jednání za pomoci sociálních zdrojů (Lin 2001) a makrospolečenský model „Putnam-plus“ (Halpern 2005). Pozornost je věnována také specifikům sociálního kapitálu v postkomunistických zemích a zejména vývoji jeho studia v české sociologii. Druhá část studie se věnuje různým přístupům k měření rozdílných forem sociálního kapitálu. Zvláštní pozornost přitom věnujeme sociální důvěře jako konstitutivní páteři kolektivního sociálního kapitálu, jakož i zdrojům v sociálních sítích tvořícím jádro individuálního mobilizačního sociálního kapitálu. Představeny jsou dále oblasti a témata
|