| Anotace: |
Efektivní politiky musí být založeny nejen na ekonomii hlavního proudu, nýbrž v širším rámci společenských věd. Studie chce k tomu přispět ukázáním pojítek mezi sociální strukturou a sociálními politikami. Zatímco v tradičních společnostech je sociální struktura přítomna většinou dříve než jsou formulovány politiky, v průběhu transformace se prosazuje opačný sled. Postkomunistický stát intervenuje více než jiné vlády do sociální struktury a podporuje silné aktéry. To pak brání expanzi hlavního aktéra úspěšné tranzice – střední třídy. Její stagnace nebo protichůdný vývoj způsobuje to, že sociální struktura (dezintegrovaná, polarizovaná a nestabilní) se implicite stává tím hlavním sociálním problémem, který generuje další „menší” problémy. Perspektiva střední třídy tak představuje rámec mnoha napětí a latentních konfliktů ve struktuře společnosti.
Z hlediska sociálně-ekonomického přístupu ukazujeme čtyři typy sociálně-ekonomických frikcí, které se rozvíjejí mezi střední třídou a ostatními skupinami, mezi „novou” a „starou” střední třídou, důchodci a ekonomicky aktivními, pracujícími a nepracujícími chudými. První napětí se týká nedostatečných podnětů pro expanzi střední třídy, která vede do sociálně-ekonomické pasti: k sociální polarizaci. Druhá oblast zahrnuje napětí mezi různými sekcemi střední třídy, které ústí do sociálně-strukturní pasti: k autonomní korporativizaci jednotlivých oddílů střední třídy. Třetí oblast se týká penzijního systému, který může produkovat sociálně
|