| Anotace: |
Článek se zaměřuje na práci přesčas, která – jak známo – klade zvýšené nároky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, protože stejně jako např. práce v noci a není zdraví prospěšná. Úprava pracovní doby a doby odpočinku má za cíl ochranu zdraví zaměstnanců před dlouhotrvajícím výkonem práce a také tvorbu nových pracovních míst. Ideovým východiskem předmětné úpravy právo státu omezit zaměstnance, a to i proti jeho vůli, ve výdělečné činnosti, resp. v rozsahu výdělečné činnosti. V historii lze vysledovat kontinuální omezování původně rozsáhlé volnosti zaměstnance disponovat se svou pracovní silou a průběžné snižování délky stanovené (obvyklé) týdenní pracovní doby. Důvody pro její snížení jsou přitom nejvíce politické, což lze prokázat základními milníky snižování její délky, kterými byly roky 1918, 1956, 1966 a 1967, 1991 a naposledy rok 2001. Klíčovým a rovněž racionálním důvodem pro omezování pracovní doby je také boj proti vysoké míře nezaměstnanosti. Omezená pracovní doba je rovněž vnímána jako významné sociální právo, které je garantováno přímo unijním právem.
|