| Anotace: |
Tato studie zkoumá vliv nástupu nemoci na odchod z placeného zaměstnání a to, zda se tento vliv liší u různých nemocí a sociodemografických skupin. Údaje z registru nizozemského statistického úřadu o předepisování léků byly propojeny s informacemi o zaměstnaneckém statusu a demografickými údaji. Osoby, které byly zaměstnané v letech 2009 a 2010 a které v roce 2009 neužívaly léky na vybrané onemocnění (N=5 889 036), byly sledovány po dobu devíti let. Na základě předepisování léků v letech 2010 a 2011 bylo identifikováno šest onemocnění: kardiovaskulární onemocnění, zánětlivá onemocnění, diabetes mellitus, respirační onemocnění, běžné duševní poruchy a psychotické poruchy. Byly definovány čtyři cesty mimo placené zaměstnání: invalidní důchod, nezaměstnanost, žádný příjem a předčasný důchod. Začátek onemocnění zvyšoval pravděpodobnost odchodu z placeného zaměstnání, přičemž nejsilnější asociace byla u psychotických poruch a běžných duševních poruch. Začátek onemocnění byl nejsilněji spojen s invalidním důchodem, následovala nezaměstnanost. Vliv běžných duševních a psychotických poruch na invaliditu se zvyšoval přibližně do středního věku, poté se snižoval. Vliv duševních poruch na odchod z placeného zaměstnání byl silnější u osob s jiným než nizozemským původem a u mužů. Z výsledků tedy vyplývá, že nástup onemocnění, zejména duševních poruch, je rizikem pro odchod z placeného zaměstnání před důchodovým věkem. K posílení inkluzivní pracovní síly a prevenci nedobrovolné ztráty placeného zaměstnání jsou zapotřebí účinné intervence.
|