| Anotace: |
Autoři konstatují, že potenciál digitálních asistivních systémů lze v budoucnu mnohem lépe využít pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Nově vyvinuté asistivní systémy, jako jsou např. exoskeletony, musí především splňovat obecné požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a rovněž požadavky na designu pracoviště vstřícného pro zdravotně postižené. Exoskeletony jsou motoricky a počítačem řízené protetiky, které umožňují uživatelům vstávání z polohy vsedě a omezenou chůzi. Co se týče legislativního rámce v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, digitální asistivní systémy, exoskeletony a srovnatelné pomůcky se obecně klasifikují jako stroje, na které se vztahuje směrnice 2006/42/ES a prováděcí vyhláška o strojních zařízeních. Cílem je uvést na trh pouze zařízení, která splňují základní standardy ochrany a nejnovější stav techniky. Srovnatelný požadavek vyplývá z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425, pokud exoskeletony jsou kvalifikovány jako osobní ochranné prostředky. Autoři dále rozebírají německou legislativu v této oblasti. Závěrem uvádějí, že v posledních letech byla vyvinuta řada digitálních pracovních zařízení a dalších pomůcek, které jsou vhodné zejména pro umožnění nebo podporu integrace osob se zdravotním postižením do společnosti. Tyto možnosti však dosud nebyly dostatečně využity. Zavádění digitalizace ve větší míře očekávané v souvislosti s koronavirovou krizí však lze využít k lepší podpoře integrace osob se zdravotním postižením.
|